Your stories

Books are the quietest and most constant of friends; they are the most accessible and wisest of counsellors, and the most patient of teachers. Charles W. Eliot

Differences between love and marriage

Kapitola 6.

Kapitola 6: Dny námluv

 

Lord Haldir, Strážce hranic Lothlorienu, byl trochu podnapilý, když mířil do svých komnat uprostřed paláce Temného hvozdu. Usmíval se pro sebe, jak myslel na elfátko, se kterým dnes v noci tančil. Legolas byl dobrý tanečník a měl ještě lepší tělo. Nejmladší princ byl malý, křehké postavy, zároveň také nevinný a naivní. Byl ohnivý, když ho něco naštvalo, ale většinu času byl tichý a poslušný. Ach, pomyslel si Haldir, oheň, nevinnost a krása, vše v jednom. Když dorazil do svých komnat, vylezl si lothlorienský elf na postel. Myslel na štíhlou a křehkou postavu zahřívající jeho postel, se zelenýma očima a zlatými vlasy. Potom by Haldir mohl cítit celou jeho kůži, ne jenom ruce. Najednou ztvrdl nad pomyšlením na elfův zadeček přitisknutý k jeho slabinám. Strážce hranic se natáhl a začal hladit svou erekci, při tom myslel na Legolasovi ruce dělající to místo něj. Nemohl se dočkat, až uslyší mladého prince vzdychat a sténat pod svými dotyky. Haldirovo tělo se napjalo a vzápětí vyvrcholil nad pomyšlením, že si vezme Legolasovo nedotčené tělo. Udělal se překvapivě rychle, ale teď už věděl, že prince musí dostat.

 

***

 

Legolas se probudil ne o moc jiný, než večer usnul. Zasténal, když si uvědomil, co bude dnes muset dělat. Jeho otec navrhnul odpoledne s každým ze zbylých nápadníků, takže příštích pět dní stráví mrháním svým odpolednem.

Lísteček vylezl z postele a oblékl se k snídani. Jako obvykle na něj venku čekal Celarion s Mwalin, aby ho odvedli na snídani. Rychle se najedl a doufal, že získá trochu času sám na sebe, než ten blbý elf přijde.

 

O nějakou dobu později (Skoro večeře…) Konec dne námluv č. 1

 

Nejmladší princ Temného hvozdu nedokázal uvěřit tomu, jak dlouho může být elf schopen mluvit jen o sobě. Tento elf byl uznávaný válečník z Roklinky a nedělal nic jiného, než se chlubil svými skutky v zemi. Fawnathe, jak mu říkali, vzal Legolase na procházku zahradami a pak se seznámit s jeho koněm. Legolas vlastně celé dvě hodiny nedělal nic jiného, než kýval hlavou a říkal ‚Ach, doopravdy?‘ a ten elf nepřestával mluvit. Nejmladší princ byl šťastný, když konečně oznámili večeři a on se mohl zbavit tohohle elfa.

„Tak co si myslíš o Fawnathovi, malý lístečku?“ zeptal se Nataget z konce stolu.

„NECHCI o tom mluvit, prostě ho chci ignorovat a doufám, že on udělá to samé,“ povzdechnul si Legolas a snažil se nabrat na lžičku všechen svůj hrášek.

„Dobrá, zítra to bude nápadník z Lothlorienu,“ řekl Thranduil a propásl zamračení, které přeběhlo po lístečkově tváři.

„Ach ano, Nápadník, to bude legrace, nebo snad ne, Legolasi,“ posmíval se mu Linthuin z opačného konce stolu. Zasáhla ho lžička hrášku, kterou po něm Legolas hodil.

„Linthuine, nehraj si s jídlem u stolu,“ zavrčel král a znovu promeškal okamžik, kdy jeho nejmladší syn vyplázl jazyk na svého bratra.

Večeře skončila ve značném spěchu a Legolase znovu poslali do postele.

 

***

 

Konec dne námluv č. 2

 

Tenhle den nebyl tak hrozný, jak Legolas očekával. I když tento nápadník byl nudný, přinesl alespoň princi krabici s puzzle, která mu zabránila ve smrti nudou. Strávili den v knihovně pročítáním knih. Legolas ještě nepotkal někoho tak neústupného vůči knihám. Nápadník také neignoroval Celariona a Mwalin, ale zapojil je do rozhovoru a dokonce pohladil Yancie.

I když Legolas nesdílel elfovu lásku k vnitřním prostorám, elf se mu zdál laskavý a přející. Rozhodně by Legolasovi poskytl nějakou volnost. Odebral se do postele a přemýšlel o zítřejším dni s Heldionem, elfím kapitánem Imladris.

 

***

 

Den námluv č. 3

 

Legolas si tento den neužil. Kapitán Heldion měl příjemnou povahu, ale byl velmi kritický, co se týká mladšího elfa. Jeli na dlouhou projížďku na koních a Heldion strávil většinu toho času kritizováním Legolase.

„Necháváš ho, aby tě vedl, musíš sedět pevně v sedle, nebo s tebou začne bojovat.“

„Seď rovně.“

„Popožeň toho koně.“

Konečně se vrátili zpět do paláce a Legolase odvedli do jeho pokojů. ‚Už nikdy nebudu jezdit takhle rychle,‘ pomyslel si.

 

***

 

Den námluv č. 4

 

Tohle byl čtvrtý den námluv a on byl připravený vzít si KOHOKOLI kromě Calayeka. Tenhle elf byl nepříjemný, ošklivý, starý a mohl by vyjmenovat spoustu dalších věci, jenže neměl čas. Elf žil ve velkém domě blízko paláce. Jeho otec byl vyšší strážce, který zemřel při ochraně krále. Calayek a jeho matka získali ten dům a ona mu ho ponechala celý, když odjela na Západ.

Tenhle elf si myslel, že nejlepší věc je nakrájený chleba a také tak žil. Také měl tu odvahu, že vzal Legolase k sobě domů. Hned ukázal Legolasovi zahradu a poté i jeho pokoj. Celarion pak zasáhl a řekl, že to nebylo vhodné. Zbytek dne strávili v knihovně a recitovali si navzájem básně. Calayek recitoval ty o lásce a kráse, zatím co Legolas našel ty o skřetech a smrti.

Legolas si tu noc vlezl do postele s myšlenkou na to, aby přesvědčil otce o tom, aby Calayeka vyřadil ze hry.

 

***

 

Den námluv č. 5

 

Strážce hranic Lothlorienu se připravoval na tento den. Strávil předchozí dny přemýšlením nad příjemným dnem s princem. Haldir chtěl původně zahrát na princovy zájmy, ale pak se rozhodl, že mu chce ukázat, co rád dělá a to bylo cvičení. Při tom pořád nechtěl ženu. Jestliže jeho Lord chtěl, aby si nějakou našel, potom to bude ta nejlepší.

Lord Haldir pospíchal na cvičiště, aby se tam setkal s princem. Zamýšlel toho trochu princi ukázat, ale ne moc, aby nevypadal arogantně. Haldir musel ujistit prince a hlavně krále, že dokáže Lístečka ochránit.

Uviděl prince stát se svými strážci u části vyhrazené lukostřelbě. Temný hvozd byl proslaven svými lučištníky a on se může ukázat tady stejně dobře, jako kdekoli jinde. Pozdravil se s princem a Haldir zaujal místo na střelnici. Jeho šíp zasáhl terč blízko středu, byla to dobrá střela, ale ne fantastická.

„Chtěl byste to také zkusit, můj princi? Střílel jste už někdy předtím?“ chtěl také zapojit Legolase, i když i tohle použil k tomu, aby se ukázal.

„Ano,“ Legolas si vzal Haldirův luk a usmál se.

„Je docela těžký.“

Lord si stoupnul za něj a umístil Legolasovy ruce na luk. Malý Lísteček vypustil šíp a střela zasáhla přesný střed. Stříbrovlasý elf na chvilku zůstal užasle stát a potom zamumlal: „Dobrá střela.“

„Myslíte si, že protože vypadám jako elfka jsem nikdy předtím nestřílel?“ Legolas se neupřímně zadíval na lorda.

„Ne, lučištníci z Temného lesa jsou proslaveni jako nejlepší, jenom jsem byl překvapen, jak dobrý jste byl,“ rychle to zamluvil Haldir.

Každý z nich ještě vystřelil dvacet šípů před tím, než zamířili na cvičiště šermířů. Legolas byl docela nervózní, protože jeho schopnost ovládat meč byla téměř nulová. Byly těžké a neobratné a nejmladší princ stěží jeden uzvedl, k pobavení svých bratrů.

„Nepřipojíte se ke mně?“ zeptal se Strážce hranic.

„Ehm, ne, jsem spokojený tady,“ ujistil svého nápadníka a usmál se.

„Neovládáte snad meč, princátko?“

„Ale ano! Jenom ne moc dobře,“ zamumlalo elfátko k zemi.

„Potom bych vám možná mohl pomoci, v Lothlorienu není nikdo, kdo by mě v umění meče předčil,“ usmál ne Haldir na prince před tím, než ho vzal za ruku a dovedl ho na cvičiště. Podal princi meč a tomu pod jeho váhou poklesla ruka.

Lorienský elf k němu zezadu přistoupil a podal mu instrukce, jak ho držet. Pomalu se propracovali ránem, ale nikdy z něj nebude dobrý šermíř. V případě nutnosti ale bude schopen nějaký použít. Rozhodli se skončit ve chvíli, kdy zvon zazvonil na oběd a Haldir vzal Legolase do zahrad. Tam byl pro všechny připraven piknik.

Nejmladší princ si vzal své jídlo k potůčku, který tekl nedaleko a nohy ponořil do chladné vody. Lord si pomyslel, že to jsou ty nejnádhernější nohy, když si přisedl k princi. Mluvili o povinnostech Strážce hranic a o Legolasových, kdyby se měl stát jeho ženou. Byl to ten samý rozhovor, který vedl i s ostatními nápadníky a on neměl rád ani jeden ze způsobů, jak o tom hovořili. Lord vypadal, jako by to pro něj byla úplně běžná věc a princ nenáviděl tuhle jeho netaktnost.

Později se na pár hodin jeli projet na koních. Legolas si všimnul skupinky elfů, které znal a se kterými vyrůstal. Hráli si na poli, zápasili a kočkovali se. Tihle elfové byli o několik let starší než on, ale on s nimi strávil nějaký čas na střelnici. Usmál se a už jim chtěl zamávat, když se od nich odvrátili. Byl zmatený, když ho ignorovali a přemýšlel o to, že si s nimi promluví. Malý Lísteček ucítil zatahání za rukáv, a když se otočil, uviděl Celariona, který zavrtěl hlavou a tím mu naznačil, aby zůstal s nimi.

Lord Haldir došel s Legolasem až k jeho komnatám před tím, než políbil jeho ruku a popřál mu dobrou noc. Jejich oči se na okamžik spojily než s Mwalin odkašlala. Mwalin následovala Legolase do jeho komnat a pozorovala, jak vyskočil na svou zastlanou postel.

„Ach Mwalin, proč mě dnes ostatní ignorovali? Obvykle řeknou alespoň ahoj,“ pořád ještě byl zmatený, kvůli čemu ho ignorovali.

Mwalin neměla to srdce mu říct pravdu, takže mu řekla malou lež: „Kdyby s tebou mluvili během toho, když jsi byl s lordem Haldirem, ten by to mohl vzít jako výzvu a rozzlobit se na ně.“

Slyšela pověsti a rozhodla se držet je dál od elfíkových uší. Ostatní elfové ho ignorovali, protože by to mohlo vypadat, jako by si hráli s elfkou a tak s ním nemohli ani zápasit ani boxovat, tak proč by s ním měli jinak mluvit.

„To dává smysl,“ pokračoval v skákání po posteli a přemýšlel. Po chvíli dopadl zpět na postel způsobem naprosto nevhodným pro prince a vzal si na klín svého vycpávaného medvídka Fuzze. Yancie vyskočila na jeho postel a stočila se ke spánku.

„Mwalin, koho bych si měl vybrat?“

„Jediná rada, kterou ti můžu dát, je: následuj své srdce,“ usmála se na prince a sfoukla svíčky, potom poslala pro stráž, která hlídala legolasův spánek.

Elfátko vědělo, že bude následovat své srdce, ale nevědělo, co ho na konci čeká.

 

TBC…


kapitola 5.    Kapitola 7.
Poslední komentáře
10.02.2010 08:31:52: Ano, totální AU! Ale my to tak bereme a je to děsná švanda. Fantazie je neuvěřitelná věc a naštěstí ...
05.02.2010 22:27:35: skvělí. mám z těhle přidaných kapitol takovu radost. už sem se bála, že se tu nic neobjeví. já být ...
 
All these stories belongs to its rightful owners, I own nothing and have no benefit from their work.