Your stories

Books are the quietest and most constant of friends; they are the most accessible and wisest of counsellors, and the most patient of teachers. Charles W. Eliot

Differences between love and marriage

kapitola 5

Kapitola 5. Tolik kluků

 

A/N: Jestli jste dočetli až sem, neměli byste mít žádný problém! Děkuji všem, kteří podporují KOL!

 

Haldir byl omráčen, když před ním utekla ta nejnádhernější bytost, kterou kdy viděl. Odolal nutkání rozběhnout se za princem. Rozhodně se bude o prince zajímat a získá ho jedině pro sebe. Strážce hranic spadl k zemi v okamžiku, kdy ucítil, jak mu na tvář dopadla něčí rána. Vzhlédl a uviděl princova funícího strážce. Lord už byl napůl znovu na nohou a chtěl zaútočit zpět, když se přiřítil král a znovu Haldira srazil.

„Co to mělo znamenat, lorde Haldire? Myslíte si snad, že tím, že se na mého nejmladšího syna budete dívat, jako by byl tou nejnechutnější věcí na Ardě, získáte nějakou šanci na jeho ruku?“ Thranduil nemohl uvěřit aroganci Strážce lesa, urazil Legolase a tím i jeho rodinu.

„Nemyslel jsem to zle vůči princi,“ trhnul sebou Haldir, když se dotknul modřiny, rapidně se zvětšující na jeho tváři. „Byl jsem šokován, byly mi řečeny milné informace o princi a neočekával jsem, že uvidím tak nádherného elfa.“

Král Temného lesa zlostně zavrčel na Haldira, ale otočil se a zamířil zpět do komnat, odkud princ vyšel a pak v nich zase zmizel. Strážce u něj zůstal, ale zavrčel chápavě. Haldir nechtěl nic jiného, než strážci jednu vrazit, ale uvědomil si, že by z toho nic neměl a už tak měl s elfy z Temného hvozdu dost problémů s urážkami.

Otočil se, když znovu uslyšel zvuk otevíraných dveří, tentokrát už se nenechá uhodit. Starší princové vyšli ven, následováni jejich otcem a nejmladším princem. Oči nejmladšího byly červené od pláče a tiše škytal.

Kapitán Galadhrimu se cítil hrozně, že rozplakal tuhle nádhernou bytost. Legolas prošel skrze své bratry a otce. Ti mu ustoupili z cesty a nechali Haldira se na něj podívat. Jeho bratři byli připraveni vytasit meče a čelit Haldirovi, pokud ho znovu urazí.

Haldir klesl na kolena před elfátkem, „Omlouvám se, mateřský princi Legolasi. Nechtěl jsem zaútočit na Vás, nebo Vaši rodinu. Byl jsem pouze nad míru šokován Vaší krásou. Mohu vážně tvrdit, že jste tou nejnádhernější bytostí, kterou mé oči kdy viděly. A je mi líto, že jsem způsobil, že z Vašich očí padaly slzy. Můžete mi odpustit, i když toho nejsem hoden?“

Legolas se na lorda zamračil, nevěřil jeho drzosti, ale uviděl upřímnost v jeho očích, tak přikývl hlavou a věnoval mu slabý úsměv. Haldir vstal a přiblížil se k elfátku; princovi bratři se na něj ostražitě dívali, ale nezastoupili mu cestu. Haldir zvedl ruku a nabídl ji princi, když princ vložil své prsty do Haldirovy dlaně, ucítil Haldir zachvění procházející mu celým tělem a usmál se na prince. Lord zavřel svou dlaň a vyvedl Legolase na balkón.

„Znovu se omlouvám za své dřívější nepatřičné chování.“

„Zapomeňme na to a posuňme se dále, máte jistě důležitější věci na práci,“ zašeptal Legolas tiše.

„Smím se zeptat, co se stalo vaší tváři, můj pane?“ zajímal se Legolas o lorda, protože se na jeho tváři začala vybarvovat modřina.

„Pro začátek, nemám důležitější věci na práci a ta modřina na mé tváři je od vašeho strážce a Ada,“ Haldir byl šťastný, že se o něj elfátko zajímalo, to totiž znamenalo, že ho nezačalo tak úplně nenávidět po předchozím incidentu.

„Celarion a Ada Vám tohle udělali,“ Legolas přišel blíže k lordovi a sklonil Haldirovu hlavu, aby se mohl lépe podívat.

Když Haldir ucítil Legolasovy ruce na své tváři, nechtěl nic jiného, než zůstat tak po zbytek věčnosti. Mohl by napořád zírat do těchto třpytivě zelených očí, byli téměř dost blízko k polibku, stačilo jenom, aby Haldir pokrčil kolena a přitáhl si Legolase k sobě, mohl by… zakašlání ode dveří přerušilo okamžitě jeho myšlenky. Vzhlédl a uviděl krále Temného hvozdu, a co bylo důležitější, otce nádherného prince, jak na něj vrhá zlobné pohledy.

Legolas pustil kapitánovu hlavu a nevinně se usmál na svého otce. Malý Lísteček netušil, jak blízko byl ke svému prvnímu polibku, ale jeho otec to věděl a rychle ty dva rozdělil.

„Lorde Haldire,“ zašeptal tiše tak, aby to Legolas neuslyšel, „budete držet ruce, nohy a jakoukoli jinou část svého těla od mého syna. Je nevinný v každém smyslu toho slova a také tak zůstane.“

Lothlorienský elf přikývl chápavě hlavou a odvedl prince zpět dovnitř. Legolas byl pak odveden do svých komnat, aby se připravil na svou narozeninovou oslavu.

Po tom, co přijeli všichni elfové pozvaní na ples, byli nejdůležitější hosté postupně vyvoláváni, nakonec byli usazeni všichni až na krále a jeho nejmladšího syna. Ti dva byli ohlášeni a objevili se ve dveřích na vrcholku hlavního schodiště. Vzdech proběhl celým sálem při pohledu na nejmladšího prince, který spolu se svým otcem scházel dolů z velkého schodiště.

Princ byl oblečen v jemně zelené róbě se stříbrnými knoflíky. Okraje byly v tmavší zelené s lístečky vyšitými na rukávech a na spodním lemu. Jeho hlava byla ozdobena stříbrnou čelenkou s dalšími lístečky. Dále měl na uších pár smaragdových náušnic s diamantovými středy. Ale nebylo to oblečení, co ho dělalo tak nádherným, to jenom umocnilo ten fakt. Na ústech mu hrál nádherný nevinný úsměv a v očích mu jiskřilo štěstím. Ignoroval chtivé pohledy a pošklebky vrhané na něj a posadil se po pravé ruce svého otce u královské tabule.

Malý Lísteček poslouchal proslov svého otce o tom, proč se všichni sešli a přání všeho nejlepší pro všechny. Rozhlédl se podél dlouhého stolu a nemohl uvěřit tomu, kolik lidí se zde namačkalo. Musí nás tu být nejméně stovka, pomyslel si. Hlavní chod skončil rychle a elfové začali obcházet kolem a čekali na začátek tance. Legolas opustil bezpečí přítomnosti své stráže a otce, a zamířil ke dveřím jednoho z balkónů, aby si dopřál trochu čerstvého vzduchu. Hudba začala hrát a on zamířil zpět dovnitř ke svému otci.

Nápadníci, žádající o tanec s ním, najednou obklopili nejmladšího prince Temného Hvozdu. Cítil, jak ho nějaké ruce táhly za ruku, aby šel s nimi. Bylo jich tolik, že nevěděl, co má dělat. Někdo okamžitě zavolal stráže, aby odtrhly těch pětadvacet nebo kolik nápadníků od prince. Legolas ucítil, jak ho Celarion konečně uvolnil a dovedl zpět k Adovi. Thranduil vynadal elfům, kteří obklopili Legolase a zakázal jim s ním tančit.

Haldir byl mezi prvními, kteří se zeptali krále Thranduila, jestli smí tančit s Legolasem a bylo mu vyhověno. Zavedl Legolase na parket a začal tančit. Lísteček se na něj usmál a neomaleně se zeptal: „Kolik je Vám let?“

„Dva tisíce čtyři sta osmdesát sedm,“ odpověděl pravdivě.

„Jste skoro stejně starý jako Ada, proč nemáte ženu?“ Legolas se dále smál a točil se po parketě.

„Nikdy jsem žádnou nepotřeboval,“ usmál se lord Haldir shovívavě na mladého muže ve své náruči. Lísteček otevřel pusu, aby něco řekl, ale Haldir ho utnul: „Před tím, než se zeptáte, proč teď jednu chci, mě nechte Vám říci, že můj pán, lord Celeborn, si přeje, abych měl ženu, která by mi dala dědice pro mou pozici a která by, jak říká, ze mě udělala laskavějšího elfa.“

Princ se v tu chvíli podivil: „Proč nejste milý?“

„Můj pán a paní si očividně myslí, že moc riskuji a trávím většinu svého času na hranicích.“

„Ach.“ Píseň skončila, Haldir se uklonil a zavedl Legolase zpět k jeho otci. Princ tančil ještě sedmkrát, než byl propuštěn. Každý z těch tanečníků byl dobrý, ale jeho mysl se pořád točila kolem lorda Haldira. Zdál se docela laskavý, i když trochu chladný, ale zase to byl kapitán Galadhrimu. V Lothlorienu musí být mnoho dobrodružství a lord také často jezdil do Roklinky. Na lorda Haldira také nebyl špatný pohled, vysoký, silný a pěkný.

Většina z nápadníků byla nudná, takže byli dříve nebo později vyřazeni. Zbylo mu nakonec jen pět nápadníků, nad kterými vážně uvažoval. Jeho otec ho přiměl ponechat na seznamu někoho z Temného lesa, jeho jméno bylo Calayek. Tento elf byl hrubý a nepříjemný, ale nežil odsud daleko, takže by Legolas mohl často navštěvovat svého otce.

Oslava byla fantastická, plná elfů přejících mu vše nejlepší, mnoho z nich mělo radost, že se bude brzy ženit. Legolas si potichu mrmlal, protože se mu zdálo, jako by ho každý viděl jenom jako továrnu na elfátka.

Legolas ještě pořád nerozuměl, proč by s manželem mohl otěhotnět, nebo jak se pak dítě dostane z něj ven. Nějaké elfky které potkal, mu kdysi řekly, že jeho manžel na něj sešle kouzlo a on otěhotní, potom že sešle další kouzlo a dítě se mu objeví v rukou. Nevěděl, jestli by jim měl věřit, ale bylo to jediné vysvětlení, kterého se mu k tomuto tématu dostalo.

Když nakonec začalo téci víno, poslali Legolase do postele. Byl šťastný, že se dostal pryč z toho shromáždění. I když svého otce miloval, jeho proslovy byly hrozně nudné. Měl se dobře, ale necítil se jinak, teď když mu bylo sto let, možná že až se probudí, bude se cítit jinak.

 

TBC… teď teprve začíná ta pravá soutěž! Ne, Legolas nedostane víno, dokud mu nebude 150! A děkuji za všechnu podporu pro KOL!


 

kapitola 4.     Kapitola 6.
Žádné komentáře
 
All these stories belongs to its rightful owners, I own nothing and have no benefit from their work.