Your stories

Books are the quietest and most constant of friends; they are the most accessible and wisest of counsellors, and the most patient of teachers. Charles W. Eliot

Differences between love and marriage

9. kapitola

a ještě jeden:-D

Kapitola 9. Lothlorien

 

Oznámení: Tolkien a jeho společnost vlastní všechno, já nevlastním nic z toho, kromě postav, které v knihách nejsou. Yancie je moje a právě teď mi tu olizuje nohy *vrr*. Budu pokračovat ve stylu Moje tlustá řecká svatba (kterou osobně doporučuji), Arwen mi to tak poradila a tak to taky bude. Muž může být hlavou rodiny, ale žena je krk a proto může hlavu otočit kamkoliv chce. Takže doporučuju Moji tlustou řeckou svatbu.

 

A/N: Já vím, kam tenhle příběh povede, ale jak to bude, to je ještě ve hvězdách. Elladan a Elrohir ještě nejsou z kola ven, brzy budou muset splnit své sliby. Z nudy jsem napsala tuhle kapitolu docela dost dlouhou.

 

Legolas sledoval, jak mu služky balí věci, sám si už mezitím ty nejcennější věci už zabalil. Ráno odjíždějí do Lothlorienu, tam se bude konat jeho svatba a jeho otec bude moci uzavřít spojenectví s lordem Celebornem.

Těch několik dní po oznámení jejich zásnub, byl jeho otec i bratři nějak zticha. Zdáli se být nějak přešlí a smutní. Legolase tohle překvapilo, předpokládal totiž, že budou šťastní, že ho konečně ožení.

Lord Haldir strávil každý den několik hodin s Legolasem, a ten si na něj i na jeho bratry začal pomalu zvykat. Strážce hranic i jeho bratři byli velmi uzavření, přesto velmi milí k elfátku. Když jim byl poprvé představen, očekával, že ho budou ignorovat, ale bratři s ním od začátku mluvili, jako by byli staří přátelé.

Lísteček uslyšel hlasité zaklepání na dveře a pospíšil si otevřít. Stál tam jeho snoubenec, oblečený ve stříbrných legínách a nebesky modré tunice. Usmál se na Legolase a řekl: „Doufal jsem, že budete vzhůru. Byl byste tak laskav a doprovodil mě na snídani do zahrad?“

Legolas se široce usmál na svého manžela: „Samozřejmě, nechte mě se jenom převléci do věcí na ven.“ Rychle přešel ke svému cestovnímu vaku a převlékl se. (*)

Lísteček znovu vstoupil do haly vně svých pokojů a přijal Haldirovu galantně nabídnutou ruku. „Proč pořád nosíte tyto róby?“ Starší elf zjistil, že téměř všichni elfové a také elfky nosí běžně tuniky s výjimkou hodnostářů. A ještě prince, který pokaždé měl na sobě nějakou róbu.

„Nosím tuniku, když si jen tak vyjedu na koni, jinak nevím, můj lorde, vždycky jsem nosil róby.“ Legolas doopravdy nevěděl, proč nosil róby, prostě je nosil.

„Ach dobrá, jenom jsem byl zvědavý a mé jméno je Haldir, ne lord,“ osobně si myslel, že tunika by jenom ukázala více z jeho postavy a to byl možná důvod, proč ho jeho otec nenechal je nosit.  Pár konečně dorazil do zahrad a Haldir uviděl v trávě překrásný kvítek a utrhnul ho. Zastavil prince a kvítek mu zapletl do vlasů.

 Zatáhl by Legolase od polibku, ale Celarion stál jen necelých deset stop od nich. Thranduil i on sám jasně naznačili, že jakékoli ruce, rty, nohy a ostatní části těla zůstanou od jeho syna až do dne svatby dál. Mladík k němu vzhlédl a usmál se na něj, Haldir se pak cítil, jako ten nešťastnější elf na Ardě, protože přiměl Lístečka k úsměvu.

V tichosti pak pokračovali ve své cestě zahradami, nakonec se posadili na kraji malého čistého rybníčku.

„Už jsi někdy byl v Lothlorienu, maličký?“

„Ne, ještě jsem neměl to potěšení, můj otec mi nedovolí opouštět pozemky paláce, ale jsem nadšený, že ho teď konečně uvidím.“

„Možná se na čas zastavíme i v Imladris.“ Strážce hranic uvažoval o všech těch zábavných věcech, které by mohl s tím maličkým dělat na veřejnosti i v soukromí. Asi bude časem postrádat svá dobrodružství na hranicích, ale má určité povinnosti vůči své budoucí ženě.

„Můj pane,“ Haldir se na něj upřeně podíval,“ Haldire, chtěl bych se zeptat, jestli by ti nevadilo, kdybych s sebou v Lothlorienu měl svého vlka? Je vycvičená a tichá.“

„Proč ne, je docela pěkná a navíc to bude někdo, kdo mi pomůže tě chránit,“ odpověděl a natáhl se, aby vlčici pohladil, „ale nebude spát v posteli.“

„Děkuji ti,“ nejmladší princ krátce Haldira objal, ale rychle se sklonil k Yancie, když si Celarion odkašlal.

Stříbrovlasý elf se otočil, když uslyšel, jak někdo zavolal jeho jméno. Jeho bratři křičeli: „Haldire pojď, princové, dvojčata, Aragorn a několik dalších se jde projet, tak pojďme taky!“

Rúmil na něj volal od brány do zahrad.

Na okamžik si Legolas myslel, že ho pozvou taky.

„Musím jít, měl bys jít najít královnu Arwen, myslím, že si s ní budeš rozumět.“ Haldir políbil ruku svého snoubence a odešel.

Jakmile byl Haldir z dohledu, Legolas vyběhl do svých komnat a hlasitě za sebou zabouchl dveře. Nemohl uvěřit aroganci toho elfa.

„Běž najít královnu Arwen,“ mumlal si, „já ti ukážu.“ Plesknul sebou na postel a rozkřičel se do svého medvídka, Fuzze, který ještě nebyl zabalený. Přestal, když uslyšel tiché zaklepání na dveře.

Pospíšil si ke dveřím a udiveně pohlédl na královnu Arwen, která stála za nimi.

„Ahoj princi Legolasi, smím dovnitř?“

„Samozřejmě, posaďte se.“

I když královna Arwen byla žena, nezdála se tak tupá, jako ostatní dívky, se kterými se zatím seznámil.

„Přišla jsem za vámi, protože jsem přemýšlela a zjistila jsem, že nemáte tušení, jak ovládat muže, kteří nejsou z vaší rodiny.“ Pohodlně se usadila, když uviděla Legolasův udivený výraz, tohle bude dlouhá lekce. Arwen minulou noc zjistila, že Legolas neměl žádnou matku, která by mu ukázala, jak být manželkou. I když si myslela, že má základní znalosti v oblastech vaření a zašívání, ale manipulace nebyla něco, co by se dalo naučit ve škole. (A/N: manipulace není myšlena špatně, neznamená to, že ženy jsou zlé)

„Co myslíte tím, ovládat?“ Byl zmatený tím, co se mu vlastně královna snažila říci, ale očividně to bylo něco důležitého.

„Muži, a když říkám muži, myslím tím manžele, nejsou zas tak složití, jak si myslíme. A když říkám ovládat, myslím tím, jak je přimět udělat věci, které vlastně ani nechtějí a při tom si myslet, že to byl vlastně jejich nápad.“

Princ Temného hvozdu vypadal snad ještě více bezmocný a ztracený. Mile se na něj usmála a připravila se na nadcházející lekci.

Zkusila to jinak: „Co vždycky řekne tvůj otec, když s ním ty nebo tvoji bratři oprávněně nesouhlasíte?“

„Obvykle řekne: ‚Já jsem hlavou téhle domácnosti, já tady rozhoduji‘, má královno,“ docela dobře napodobil hlas svého otce. Usmála se, pořád tu byla pro něj naděje.

„Ano, přesně, a vynechej tu královnu, tohle je rozhovor ženy s budoucí ženou. Manžel je sice hlavou domácnosti, ale žena je její krk a ona nebo on ji může natočit, jakýmkoli směrem chce.“ Princ přikývl a ona pokračovala.

„Jediný problém je, že manžel si musí myslet, že všechny ty nápad jsou jen jeho. Žena musí vědět, kdy se podřídit a kdy si naopak dupnout.“ Legolas, vyrůstající většinu svého života bez matky, se nikdy neučil jemnému umění manipulace, ale teď to bylo pro něj klíčové.

Královna a princ spolu hovořili celé odpoledne a časně navečer, probírajíce strategie a taktiky odplaty. Plánovala mu ukázat některé z nejjemnějších metod manipulace na Aragornovi. Měl nějaké základy na svém otci a bratrech, ale manželé byli zezačátku trochu obtížnější, zvláště takoví, jako Haldir. Naštěstí pojede také do Lothlorienu na svatbu a bude se moci ujistit, že její babička bude se situací obeznámena.

 

(*)A/N: Celarion a Mwalin jsou stále s Legolasem i když je tu nezmiňuji (kromě koupelny a převlékání). Takže když si představíte tuhle scénu, prostě si je tam přidejte o několik kroků za nimi ;-)

 

***

 

Královna a nejmladší princ sešli schody do obývacího pokoje, kde se muži shromáždili po jídle. Ti dva spolu živě hovořili a posadili se, dokud k nim nepřišli jejich příslušní partneři. Zmlkli, když jejich manžel a snoubenec byli v doslechu.

„O čem jste se bavili?“ muži se přiloudali po bok svých žen. Oba dva měli klidný den a byli šťastní, že jejich manželky spolu tak dobře vycházejí.

„Nic, co by vás mělo zajímat,“ usmála se Arwen s láskou na svého manžela. Podívala se na Legolase pohledem který mu říkal, sleduj tohle. Večernice mu již předtím řekla o tom, co se chystá udělat.

„Takže, kde pojedeme zítra?“ usmála se vědoucně, že ji postaví doprostřed skupinky.

Král Gondoru odpověděl: „Uprostřed, a předtím, než se semnou začneš hádat, já vím, že nic neuvidíš a je to přeplněné, ale je to nejbezpečnější.“

„No dobrá, Legolasi tohle budeš zbožňovat, strážce Neiven vypráví ty nejúžasnější historky.“ Čekala na reakci svého manžela. Strážce Neiven byl pohledný elf s dobrým zázemím a byl také centrem obdivu mnoha dívek. Jezdil uprostřed, protože tam jezdili i Králové a on byl vynikající strážce.

„Dobrá, vlastně, uvažoval jsem dnes s Haldirem“ gondorský král pohlédl na Strážce hranic z Lothlorienu, Haldir přikývl, „že možná bude nejlepší, když pojedete hned za námi. Většina skřetů útočí zezadu a tak pro nás bude snadnější vás ochránit.“

Oba elfové znali Neivena a neměli ho rádi kvůli jeho flirtování a namyšlenému vystupování.

„Dobrá, pokud si myslíte, že to tak bude nejlepší, musím teď odvést prince na setkání s několika dámami, pokud nás tedy omluvíte.“ Málem se začala smát, protože princ najednou začal překypovat veselostí.

Opustili místnost a téměř okamžitě se začali nezřízeně smát, ještě štěstí, že tato chodba nebyla moc používána, takže nikdo neviděl ty dva šlechtice, jak se smíchy mále válí po podlaze.

„Říkala jsem ti, že to vyjde.“

Legolas se zvládl zašklebit. „Vážně jsem tomu nevěřil, ale jak se říká: uvidět znamená uvěřit.“  I dva mluvili o tom, jak je většina mužů chorobně žárlivá a majetnická. Arwen neměla střed ráda kvůli Neivenovi a chtěla jet někde, kde neměla zablokovaný výhled. Nebyla jednou z Neivenových obdivovatelek a byla za to ráda.

„Je to umění, které chce roky a roky na to, aby se stalo perfektním,“ postavila se a pak pokračovali dále chodbou.

„Manželé jsou jednoduché bytosti, musíš hrát na jejich slabosti, žárlivost, strach o tebe, lásku k tobě a také samozřejmě touhu po tobě.“

„Co myslíš touhou?“ slyšel tohle slovo už několikrát předtím, ale nikdo mu neřekl, co to znamená, když se zeptal.

Večernice se otočila a zírala na něj. „Když říkali, že jsi nevinný, netušila jsem do jaké míry. Ty jeden chudáčku, ty jeden ubohý malý elfíku.“ Vzala ho za ruku a odvedla ho do jeho komnat, jeho otázku však nechala nezodpovězenou.

 

***

 

Další den ráno byli sbalení a připraveni k odjezdu. Byli obklopeni padesáti strážci z Temného hvozdu a dalšími sty z Imladris a Lothlorienu. Skupinka byla velká a zvědové nehlásili žádné skřety v dohledu.

Doufali, že do Zlatého lesa dorazí během tří dnů, pokud se nevyskytnou nějaké problémy. (A/N: Vím, že by to asi trvalo déle dostat se do Lorienu, ale jedou na tryskových koních. Cestují jako tryskáčem.)

Naneštěstí se jich několik vyskytlo. Nejmladší princ nebyl zvyklý cestovat tak daleko, takže usnul na svém koni, a kompletně odpadl. Teď jel před svým otcem a ležel přes bok jeho koně. Haldir nabídl, že nechá mladíka jet s ním, ale obdržel rozhodně negativní pohled od jeho otce.

Legolas sebou trhnul, když se země pod nimi změnila z hlíny na dřevěné desky. Podíval se dolů a uviděl most, přes který přejíždělo. Když se konečně posadil, jeho otec ho chytil kolem pasu a on se rozhlédl po lesích, o kterých předtím jenom snil. Stromy tu byly velké, ale ne tak zelené, jako v jeho království, nebyly však o nic méně krásné.

Uviděl, jak strážci vyjeli naproti a pozdravili lorda Elronda, lorda Haldira, krále Aragorna a jeho otce. Jeden ze strážců uviděl Yancie a chystal se na vlčici vystřelit. Nejmladší princ sklouzl z koně svého otce a utíkal k vlčici. Popadl Yancie a schoval ji za sebe.

„Ne, nestřílejte,“ lučištníci sklonili své luky na příkaz Strážce hranic. Pokračovali zpátky do lesa s podezřívavými pohledy, které vrhali zpět na vlčici, která nyní běžela vedle koně, na kterém princ jel.

Nejmladší princ z Temného hvozdu teď zíral kolem sebe v úžasu nad Zlatým lesem, byl ještě nádhernější, než si ho představoval. Stromy tu byly vysoké a impozantní a bylo mezi nimi více místa než v Temném hvozdě, kde stály blízko vedle sebe. Jeho domov byl daleko více…domáčtější, byl teplý a uklidňující, kde tenhle byl nádherný a mladý.

Mířili stále hlouběji do lesa, směrem k samotnému srdci Lothlorienu. Začínal vídat talany vysoko ve větvích stromů. Elfové na něj zírali, jak spolu se svou skupinkou projížděl kolem. Cítil se vyvedený z míry jejich upřenými pohledy a držel své oči zaostřené dopředu, aby se vyhnul jakémukoli očnímu kontaktu.

Někteří z elfů volali své pozdravy k celé skupince, nebo i k jednotlivým elfům. Elfí karavana dorazila k největšímu talanu, kde bylo postaráno o jejich koně a náklad. Strážci byli prozatím propuštěni a šlechtici vystoupali po stromě, aby se přivítali s Pánem a Paní.

Nejmladší princ temného hvozdu stál stydlivě za svým otcem a svými bratry, nejistý, co tu má vlastně dělat. Pán a Paní sestoupili po schodech a usmáli se na skupinku.

Galadriel se okamžitě podívala na nejmladšího elfa. Byl stydlivý, ale cítila, že se správnou dávkou podpory a tréninku bude pro kapitána dobrým výběrem.

„Vítejte všichni v Lothlorienu. Oceňuji, že jste sem zavítali při této nanejvýš radostné události.“

Když byly odbyty formálnosti se Celeborn zeptal: „Mí lordové, princové a králové, mohli bychom se odebrat do trůnního sálu?“ Starší elfové přikývli a král temného hvozdu pokynul Legolasovi, aby zůstal s Arwen.

„A v salóně se ke mně připojí opravdové krásky, máme mnoho, o čem mluvit a tak málo času,“ usmála se Galadriel nad nervozitou toho nejmladšího. Ona, Arwen a Mwalin souhlasily, že se ujmou mateřských povinností spojených s princovou svatbou. Doufala, že z toho udělají nejlepší svatbu, jaká se kdy konala.

Ženy spolu s princem se posadily a okamžitě začali plánovat. Švadleny se shromáždily a očekávaly příkazy, jako první by se mělo vyřešit oblečení.

„Tak, má někdo nápad, v čem bude princ vypadat nejlépe?“ Galadriel se rozhlédla a uviděla zvednutou ruku Legolasovy strážkyně. Poklonila se lady.

„Dobrá, má pěknou postavu, má paní, měli bychom ji trochu ukázat, možná něco, co odhalí jeho ramena?“ Mwalin nikdy předtím nemluvila s lady a doufala, že to bude schváleno.

„Ach, fantastické a musí si vzít něco bílého s něčím světle modrým…“ Dámy se vrhly do šíleného kolotoče měření a stříhání látek. Doufaly, že na konci z toho vyjde něco mužného, ale při tom jemného.

„Co myslíš, Legolasi?“ Arwen si všimla, že princ toho moc neřekl během celého toho maratonu, ale nezdál se rozčílený výsledkem.

„Je to dokonalé, líbí se mi to. Myslel jsem si, že mezi tolika ženami budu mít na sobě samé volánky a růžovou, ale doopravdy se mi to líbí,“ podíval se na sebe ještě jednou, před tím, než to z něj švadleny zase stáhly, aby ty šaty dokončily.

„Divím se jenom, proč je na nich tolik poutek, provázků a spon.“

Paní Světla ověsila elfky sponkami všude, kde to jen bylo možné.

„Je to velmi stará tradice, je to více jako forma mučení, na to ale přijdeš později,“ usmála se a vytáhla další papír, aby měla kam napsat plány na další výzdobu.

 

***

 

Haldir byl skutečně překvapený, že se muži shodli tak rychle na dohodě, s jenom několika spornými body. Zbytek času strávili žertováním s Haldirem o nadcházejícím konci jeho mládeneckého života.

Elfové z temného hvozdu a většina elfů z Imladris si odešla odpočinout, s výjimkou dvojčat. 

„Možná teď usneš, když jsi našel něco, co ti k tomu pomůže.“ Identičtí chlapci z Imladris se zasmáli svému hrubému vtipu.

Lothlorienský kapitán se usmál, „Vybírám si teď svou odměnu, vstaňte a kvákejte jako kachny, během toho, co budete máchat rukama a tančit kolem dokola.“ Dvojčatům spadla čelist, ale vstali, aby to provedli, protože věděli, že kdyby to neudělali, bylo by to ještě horší.

Ti dva vstali a začali skákat dokola a kvákat přesně ve stejnou dobu, kdy dveřmi prošla skupinka dam, mířících do zahrad. Elfky se na chvíli zastavily, ale pak pokračovaly a neustále se hihňaly nad chováním dvojčat. Pokračovaly dále, aby řekly ostatním dámám o bláznivých chlapcích z Imladris. Na Haldirův pokyn přestali a se zábleskem rozpaků vyběhli z místnosti.

 

TBC… Dostanu se ke svatbě, slibuji!!

8.kapitola       10. kapitola

Poslední komentáře
13.03.2010 21:11:37: Naprosto dokonalé, prosím prisím další kapitolu ... Dneska jsem přečetla všechny zatím napsané a opr...
 
All these stories belongs to its rightful owners, I own nothing and have no benefit from their work.