Your stories

Books are the quietest and most constant of friends; they are the most accessible and wisest of counsellors, and the most patient of teachers. Charles W. Eliot

Differences between love and marriage

14. kapitola

díky za trpělivost, ale poslední dobou nějak není čas ani chuť na překlad. Doufám, že vás to čekání moc neodradilo….
PS: neprošlo zatím beta-readem

Edit: tak VampireGirl nám to opravila...

Kapitola 14. ‚Nálada‘

 

Oznámení: nevlastním nic, co se dá rozeznat, jako Tolkienova práce.

A/N: Pokud někdo chce ještě něco uvidět, tak se ozvěte, abych mohla pokračovat pro pár přátel.

 

Legolas a Haldir si šli odpočinout po pozdní večeři, kterou pro ně princ připravil. Teď oba seděli přitupení k sobě na sedačce v přední místnosti a tiše se líbali. Haldir znovu začal jako první s intimitou a divil se, jestli ho snad kdy Legolas políbí jako první.

Strážce hranit teď ležel natažený na pohovce s Legolasem pod sebou. Tím pohybem princ ztratil své šaty a Haldirova vlastní tunika byla také pryč. Lord Legolase připravoval na to, že do něj vstoupí, když uslyšel divné zvuky zpoza dveří, ale ve chvíli, kdy zaslechl Legolasův zoufalý povzdech, vypustil z hlavy všechny ostatní zvuky.

Ve chvíli, kdy se už Haldir dostával do tempa, uslyšel prásknutí dveří a včas se otočil, aby uviděl své bratry a Aaranda s Heslondem, jak stojí ve dveřích.

„Co si u MORDORU myslíte, že děláte?“ stáhnul Legolasovi nohy k sobě a popadnul svou tuniku, se kterou ho vzápětí zakryl.

Všichni čtyři tam stáli ztuhlí šokem nad tím pohledem, a byl to Rúmil, kdo se vzpamatoval jako první.

„Ehm, promiňte, prostě jsme dostali strach, když si se večer neobjevil na cvičišti.  Ale očividně jsi měl co dělat s někým jiným, vlastně s něčím jiným.“

Zbylí tři tam jen tak stáli a zírali na Legolase, který měl na sobě jen Haldirovu tuniku, která mu sahala do půlky stehen.

„Už jste někdy slyšeli o klepání?“ Haldir byl naštvaný a překvapený z toho, že ho přerušili uprostřed milování s jeho ženou. Viděl, jak elfové na Legolase zírají, tak polonahého prince s bodnutím žárlivosti postrčil za sebe.

„A na co tak zíráte? Legolasi, jdi prosím nahoru, přijdu za minutku za tebou.“

Legolas vyběhl schody s tváří rudou rozpaky a nádechem zloby nad hrubostí těch elfů. Sedl si na židli a začal si rozčesávat vlasy. Slyšel, jak Haldir nahlas řve na zbylé elfy. Musel se smát, když slyšel tiše mumlané omluvy, které jen způsobily, že Haldir ječel o dost více. Zabouchly se dveře a Haldir vyšel schody nahoru.

Prudce otevřel dveře, skopnul si z nohou boty a stáhnul legíny. Kopnutím Kapitán dveře zavřel a přistál na posteli. Vlezl si pod peřinu a chvíli jen tak ležel před tím, než se podíval na Legolase.

„Promiň,“ zamumlal Haldir. Princ tiše přiťapkal k posteli a vylezl na ni také. Hlavu si položil na lordovo rameno a ruku přes jeho hrudník.

„Je to v pořádku, také mám bratry.“

Haldir ze sebe sesunul prince, po tom, co dokončili, tentokrát bez přerušení, své milování. Přitisknul si ho k boku a nechal svou ženu, aby se k němu v dozvucích milování přitulila.

„Haldire?“ řekl Legolas tázavě.

„Ano?“

„Jak to poznám, že jsem těhotný?“ nebyl si jistý, jestli byl, nebo ne, ale rozhodně se necítil jinak než normálně.

„Popravdě, nemám tušení, lady Galadriel říká, že to poznáš. Teď pojď ale spát,“ Haldir svou manželku ještě jednou políbil na tvář a potom se už oddal spánku.

 

*******

 

Toho závratného rána Haldir tiše jedl snídani a pročítal několik svitků, které mu Lord poslal. Nechtěl zůstat s prací moc pozadu během svých líbánek. Legolas krmil Yancie a pročesával jí kožich, mokrý od deště, když uslyšel zaklepání na dveře.

„Mohl bys tam jít, Legolasi?“ zeptal se Haldir nepřítomně.

Legolas došel ke dveřím a otevřel je. Na dešti stáli jeho švagři a poručíci.

„Jsem rád, že jste zjistili, jak se to sluší,“ pozdravil je Legolas a přibouchl jim dveře před nosem.

Princ se otočil k Haldirovi a podíval se mu zpříma do očí, potom zamumlal: „Promiň, prostě jsem si to nemohl nechat ujít.“

Haldir mu věnoval ironický úšklebek a kývnutím mu naznačil, aby znovu otevřel.

Legolas otevřel dveře a neochotně je pozval dále.

„Omlouváme se za včerejší noc, Legolasi, nechtěli jsme urazit tebe, ani tvého manžela,“ omluvil se Orophin a zbylí elfové souhlasně přikyvovali.

„Chtěli bychom tebe i Haldira pozvat dolů, abychom vám mohli ukázat, co ti nejlepší z Galadhrim dokážou.“

Elfové se rozhodli předvést své dovednosti mezi sebou a Haldir by si na nich mohl vybít svůj vztek.

„Přijímáme,“ odpověděl Strážce hranic, „za deset minut se s vámi setkáme na lučištnické střelnici.“

Elfové odešli a Haldir si rychle skočil pro své zbraně.

„Máš luk?“ zeptal se Legolase.

„Ne, vždycky jsem si půjčil jeden z dětských.“

Jeho bratři si všichni vyrobili své vlastní luky a Legolas nikdy neměl čas ani lekce, jak se to vlastně dělá.

„Vypořádáme se s tím později,“ Haldir vypochodoval ven z talanu s Legolasem v patách. Došli na střelnici a uviděli tam několik cvičících strážců spolu se čtveřicí, kterou hledali. Několik z elfů zíralo na nejmenšího elfa na střelnici a myslelo si, že je to buď dítě, nebo dáma, a ani jedno nepatří na mužské cvičiště.

„Tady máš, můžeš použít tenhle luk, je menší a snadněji ho natáhneš,“ Haldir podal Legolasovi svůj starý luk, který používal při svých prvních cvičeních jako Galadhrim.

Legolas luk chvíli obdivoval, potom vyzkoušel jeho tvar a napínání tětivy.

„Ty budeš střílet s námi, Legolasi?“ zeptal se Heslond. Na jejich přikývnutí zareagoval jen pozvednutím obočí a jenom mu řekl, aby se držel dál od velkých luků.

Princ byl na poručíka naštvaný za to, že s ním zacházel jako s dítětem.

Velké luky, já ti ukážu, ty povýšený idiote. Jedovatě se na elfa usmál a zabral si místo hned vedle něj. Vystřelil svůj první šíp a trefil přesný střed. Věděl, že se na něj Heslond dívá, a proto vystřelil během necelé minuty dalších dvacet šípů, a všemi zasáhl úplný střed.

Legolas se otočil k nyní mírně omráčenému Heslondovi a usmál se na něj před tím, než odešel vytáhnout své šípy z terče. Když zamířil zpět na své místo, zjistil, že na něj mnoho z přítomných vojáků zírá a raději si pospíšil. Původně chtěl ukázat jen Heslondovi, co dokáže, ale neúmyslně se předvedl před všemi přítomnými.

„Vsadím se, že bys to s opravdovým lukem nedokázal,“ přišel komentář od jednoho z vojáků po straně.

„A já se vsadím, že bys to nedokázal s jakýmkoli lukem,“ odseknul Legolas. Haldir se na oko usmíval, ale napjal se, aby bránil svou ženu nebo své vojáky, protože znal Legolasovu výbušnost.

„Silné řeči pro tak malou ženskou,“ odpověděl jiný strážce, což rozesmálo ostatní elfy.

„Jestli já jsem ženská, tak to z tebe dělá malou holku, protože jsem tě právě přestřílel,“ elfové, kteří se smáli, naráz přestali, zaražení prakticky okamžitě tou obratnou odpovědí.

„Tak se nám předveďte, ó sličná paní, tady máte pravý elfský luk, teď zkuste to samé,“ nedaleko stojící mladý strážce mu podal obrovský luk, který se používal pro střílení na dlouhou vzdálenost. Tenhle byl těžký a těžkopádný, těžko se natahoval a byl skoro tak vysoký, jako princ samotný.

Legolas přijal nabízený luk, a pokusil se ho hned nepustit. Chvíli luk zkoumal, než ho zvedl a zamířil na střeleckou pozici. Nikdy nestřílel z takhle velkého luku, obyčejně si s nimi jen tak hrál. Och, jak já z tohohle jen vystřelím? Haldir mu vůbec nepomáhal, prostě tam jenom stál a díval se.

Legolas si luk položil a nachystal si toulec s pětadvaceti šípy, které byly pro tenhle typ luku vhodné. Znovu luk zvednul a zkontroloval tětivu a cvičně ho napjal. Pak si vytáhnul jeden ze šípů a zamířil. Šíp vylétl a trefil střed. Spodní konec luku si opřel o zem a vytáhnul další šíp, znovu pak luk zvedl a vystřelil, trefil střed. Ten luk byl prostě příliš těžký na to, aby ho pořád držel zvednutý, takže pokaždé, když vytahoval šíp, si spodní konec položil na zem. Takhle pokračoval, dokud neměl toulec prázdný.

Potom podal luk zpět strážnému a odešel vytáhnout šípy z terče. Elfové se probrali z omámení a někteří z nich dokonce začali tleskat, a když se s šípy vrátil zpět, plácali ho po ramenou a chválili jeho dovednost. Všechna ta pozornost mu byla trochu trapná a jen tiše děkoval všem těm elfům.

„OK, teď bych rád vzal svou ženu ke koním, takže pokud nás omluvíte,“ Strážce hranic vytáhl Legolase z davu a společně pak zamířili ke stájím. Heslond, Aarand, Rúmil a Orophin museli popoběhnout, aby jim stačili.

„To byla úžasná střelba, Legolasi. Kdo tě to naučil,“ ptal se Rúmil.

„Mí bratři, Celarion, Mwalin,“ odpověděl princ jednoduše. Došli až ke stájím a vyvedli každý svého koně ze stání. Legolas se bez sedla vyhoupl na Taguse a pozoroval, jak Rúmil s Orophinem obhlížejí jeho koně.

„Proč máš takového malého koně?“ zeptal se Orophin. Řečený kůň byl menší než většina ostatních a vypadal spíše jako pony než jako opravdový kůň.

„Jeho velikost mi perfektně vyhovuje. Vím, že je to skrček a pro mě je jednodušší ho ovládat,“ Legolas byl kvůli cti svého koně rozhořčený, ale musel uznat, že jeho kůň je prostě malý, „ale dokáže skákat lépe, než většina ostatních.“

Elfové zamířili klusem k lesu. Legolasův kůň se trochu předváděl, když skákal přes spadlé stromy a větve, které ostatní objížděli.

„Ten kůň mi připomíná mou ženu, pořád se předvádí,“ řekl Haldir svému bratrovi nahlas, protože věděl, že to Legolas přeslechne.

„Nežárli, Haldire, zelená není tvoje barva,“ střílel si z něj Legolas. Ostře vykvikl, když ho Haldir stáhnul z Tanguse na svého vlastního koně.

„Okamžitě mě pusť!“

Haldir ignoroval tuhle poznámku a pobídl svého koně do plného trysku. Kůň skákal a proplétal se lesem, než konečně narazili na mýtinu.

„To byla sranda, co?“ zeptal se Haldir. Pak, než přijeli ostatní, jemně líbal svého milovaného na krk a usmíval se na něj. Ještě několik hodin pak jezdili, než se vrátili každý do svého talanu.

 

***********

 

„To na střelnici bylo ohromné, měl jsi vidět, jak jim lítaly hlavy, když jsi střílel,“ řekl Haldir a objal svou ženu kolem pasu, zatímco Legolas umýval nádobí. „Musíme ti pořídit tvůj vlastní luk,“ dodal potom. „Alespoň teď vojáci víc ocení, že mají ženu, která je nepřestřílí.“

„Proč musíte pořád soutěžit? Moji bratři pořád o něco hráli a já si myslím, že je to fakt hloupé,“ odpověděl Legolas. Ano, dřív taky soutěžil, ale jen aby bránil svou čest, ne prostě jenom tak.

„Je to zábava, asi nám to dává pocit, že jsme větší, hádám,“ kroutil se trochu Haldir nad tou poznámkou, zatínal svaly, jako by to dělal s ostatními elfy.

„Vy ženy to vždy oceníte omdléváním v přítomnosti toho největšího.“ Haldir se zašklebil, když si naráz uvědomil, jakou chybu udělal.

„Jak si mě to právě nazval?“

Legolas doufal, že jenom špatně slyšel, ale věděl, že ne.

Haldir se schoulil pod ledovým tónem Legolasova hlasu.

„Myslel jsem manželky, neříkal jsem, že omdléváš nebo tak něco, jenom… Miluju tě,“ obtočil ruce kolem prince a políbil ho na špičku ucha.

„Mmm,“ zachvěl se Legolas, když mu Haldir olízl špičku ucha. Rozhodnul se, že tohle bylo jedno z nejlepších míst pro líbání. Přitisknul se zády k Haldirovu tvrdnoucímu penisu, ale odtáhnul se od něj, když Haldir začal tahat za šňůrky jeho oblečení a vyběhl po schodech nahoru. Haldir se vydal hned za ním a lov skončil fantastickým sexem na podlaze v ložnici.

 

TBC…

A/N: prosím, komentáře mi dodávají energii! Jako kofein pro prsty. Nechci, aby Legolas otěhotněl hned, ale určitě těhotný bude. Tuhle kapitolu jsem napsala, abych trochu uvolnila Legolasovu výbušnost. Doufám, že už se brzy dostanu k nějakému ději, jenom jsem prostě chtěla nejdřív ustálit Legolasovu pozici.

 

kapitola 13.     kapitola 15.
Poslední komentáře
29.12.2014 08:15:57: Ahoj, tvé stránky jsem objevila až teď a to víc mě mrzí, že už nepíšeš smiley . Jsi úžasná, tenhle pří...
11.04.2011 15:17:26: Doufám, že to ještě bude pokračovat, moc se mi to líbí, úžasné...smiley${1}
25.02.2011 13:49:56: Tak jak koukám, tady se nám to nějak zaseklo! Doufám, že jen dočasně. Je to moc pěkná povídka.smiley...
04.11.2010 15:09:07: Haldir začíná být milejší. Bude další kapča? Začínám zapomínat, co se dělo minule.smiley...
 
All these stories belongs to its rightful owners, I own nothing and have no benefit from their work.