Your stories

Books are the quietest and most constant of friends; they are the most accessible and wisest of counsellors, and the most patient of teachers. Charles W. Eliot

Differences between love and marriage

10. kapitola

tak a je to tu zas:-)

Kapitola 10. Tři obludy

 

Prohlášení: Tolkien vlastní nápad a cokoliv rozeznatelného. A propos najděte si písničku Garryho Allena ‚Tough Little Boys‘.

 

Nejmladší princ Temného hvozdu unaveně přistál na své posteli v jednom z vyšších talanů pro hosty v Lothlorienu. Převážnou část dne strávil s Večernicí a Světlou Paní nad plánováním své svatby. Původně si představoval, že to bude jednoduché, ale podle množství věcí, které musí během svatby provést, to bude dlouhý obřad.

„Tak, můj princi, co si o tom všem myslíte?“ Mwalin byla trochu ustaraná z toho, jak byl Legolas během příprav neobvykle potichu.

„Líbí se mi to, jednoduché ale elegantní, proč ale musím tolik mluvit?“ Vůbec se mu nelíbila představa, že bude stát před takovým davem a mluvit. Určitě se zakoktá u přísahy a udělá ze sebe hlupáka.

„Tradice, Vaše Výsosti, tradice. Nemějte strach, zvládnete to,“ alespoň doufala.

 

****

Následující den (den před svatbou)

 

Haldir se podíval ještě jednou do zrcadla. Krejčí začali pracovat na jeho oděvu ve chvíli, kdy se doslechli, že se bude ženit. Byla to víceméně nepohodlná černá tunika. Jeho bratři měli být stejně oblečeni a on doufal, že jejich tuniky budou stejně tak nepohodlné.

Oh, tahle věc je odporná. Haldir se natáhnul, aby se poškrábal na zádech, ale stěží se jich mohl dotknout. Vypadá sice pěkně, ale není možné se v ní cítit pohodlně.

Strážce hranic se zrovna začal převlékat do normálního oblečení, když se rozrazily dveře. V otevřených dveřích stáli jeho přátelé, bratři a ostatní přítomní muži.

„Zapomněli jste snad, jak se klepe?“

V tu chvíli ho popadli a bezpečně svázali. Vytáhli ho z velkého talanu a zamířili s ním do hlubin lesa.

„Haldire, jak milé, že ses k nám připojil,“ Celeborn seděl na skalce uprostřed mýtiny. Elfové ho s žuchnutím pustili na zem.

„Tohle je věky stará tradice, Haldire, které ses už několikrát zúčastnil, říká se jí rozlučka.“ Elfové skočili do vody a Haldira vzali s sebou. V zásadě stráví celý den odpočinkem před tím, než Strážce hranic bude zítra muset zaujmout své povinnosti manžela.

 

*****

 

Princ z Temného hvozdu s úžasem sledoval všechny ty elfy, co pobíhali kolem. Chystali svatební výzdobu v obou tanečních sálech a uklízeli prostory, kde se má konat samotný obřad. Tyto místnosti musely být vyzdobeny ještě dnes. Naštěstí, většina z toho již byla hotová, protože začali už před týdnem, kdy dostali oznámení.

To ráno se vydal do kuchyní najít něco k snídani a okamžitě byl vystrčen ven. Kuchaři vařili jako zbláznění, koláče a dorty byli cítit na míle daleko. Jeho otec poslal Celariona a Mwalin po nějaké práci a dokonce i Yancie se zapojila do příprav zítřejší svatby.

Otec mu řekl, aby zůstal z dohledu, ale on na to nedbal. Chtěl jít na večerní procházku, ale věděl, že otec by na něj neměl čas. Takže Legolas elegantně vyklouzl ven a utíkal ve směru, kde tušil stáje, aby se podíval na svého koně.

Blonďatý princ utíkal asi dvacet minut před tím, než si uvědomil, že tudy se ke stájím asi nedostane. Legolas uviděl hopkajícího králíka a tiše ho sledoval dalších asi deset minut.  Když králík zmizel v díře, Legolas vzhlédl a zjistil, že se úplně ztratil. (A/N představte si, že Legolasovy stopovací schopnosti jsou doopravdy mizivé)

„Je tu někdo?“

Nezaslechl žádnou odpověď, takže se Legolas vydal po něčem, co vypadalo jako stezka. Šel po stezce a hledal jakékoliv známky elfí přítomnosti. Po další hodině chůze se rozhodl, že tohle taky nebude ta správná cesta a vrátil se po svých stopách zpět. Po několika dalších minutách se zastavil na rozcestí. Ach ne, otec bude tak naštvaný, až to zjistí.

Legolas se konečně posadil. Když byl ještě malé elfátko a ztratil se v rozlehlých prostorách paláce, tak si měl sednout a počkat, než ho někdo najde. Kdyby to udělal hned, neměl by teď tento problém.

 

*****

 

Hotovo, Thranduil se rozhlédl po práci, kterou pomáhal dokončit. Obřad bude doopravdy překrásný, byl trochu posmutnělý z toho, že zde zítra odevzdá svého Lístečka někomu jinému. Král Temného hvozdu se rozhlédl kolem po svém synovi, a když ho nikde neviděl, zamířil do jídelny, aby ho vyhledal.

Thranduil opustil jídelnu bez jediné stopy po Lístečkovi. Vyšplhal do rodinného talanu a prohledal jeho vnitřek. Teď se začal strachovat. Uslyšel šum hlasů a zamířil ke skupince. Byli to všichni muži, vracející se z rozlučkové párty.

„Neviděl někdo z vás Legolase?“

Všichni odpověděli negativně, mnozí ho naposledy viděli s Králem na mýtině.

„Pohřešuje se, musíme ho najít.“

Rozdělili se do skupinek po dvou a začali prohledávat okolí mýtiny, zatím co několik se jich vydalo prohledat okolí stájí a několik jiných míst.

 

*****

 

Malý elfíček začínal být vyděšený. Všechny ty příběhy, které mu Lin‘ a Glycil vyprávěli o nočních lesech, kolem něj začaly ožívat. Legolas mohl přísahat, že slyšel těžké dýchání tří monster v obrovském stromě ani ne deset stop po pravé straně pěšiny za ním.  Ty tři monstra vycházela ven a jedla elfy, kteří byli pozdě v noci venku a ocitli se příliš blízko jejich domova.

Poslední paprsky Anar se začaly pomalu vytrácet proti noční obloze. Co když mě najdou orkové? Co když mě nikdo nenajde a já tu budu muset už napořád zůstat? Stulil se do klubíčka a začal plakat, protože se mu v mysli začaly objevovat všechny noční můry. Legolas nikdy nebyl sám a už vůbec ne venku a nikdy v noci. V dálce zahoukala sova a vítr se prohnal větvemi stromů, čímž lesu dodal děsivý nádech.

Začínal ztrácet naději, když zaslechl křupnutí větvičky na zemi blízko stromu, kde byly ty tři monstra. Stálo ho to veškeré sebeovládání, aby neutekl pryč.  Když zaslechl zavrčení a zasupění, ztratil veškerou kontrolu a začal utíkat.

Zaslechl zařvání za sebou a rozběhl se ještě rychleji. Legolas se otočil a uviděl ty tři monstra, která byla nejméně o hlavu větší než on a dvakrát tak široká jak kterýkoliv elf. V tu chvíli zakopl o vystouplý kořen a spadl tváří do bláta.

Elfík se otočil na záda a pokusil se vyhrabat na nohy, když ho ta tři monstra srazila znovu k zemi. Legolas otevřel oči a uviděl, jak se nad ním všichni tři naklánějí, před tím, než princ omdlel.

 

*****

 

Haldir a Elladan tiše kráčeli lesem ve směru, kterým podle nich princ zamířil. Vypadalo to, jako by nějakou dobu běžel, potom šel divným směrem před tím, než zamířil jiným směrem.

Elladan si vybral právě tuhle chvíli k tomu, aby zakopl o kořen a spadl. Zavrčel, když větvička zbrzdila jeho pád a nabrala ho do žaludku. Haldir vesele zasupěl a vytáhl Lorda z Imladris znovu na nohy.

Oba se otočili, když zaslechli někoho unáhleně sprintovat lesem směrem od nich. Haldir věděl, že to byl jeho snoubenec a zakřičel na něj, aby zastavil.

„Pospěš si Elladane,“ oba začali pronásledovat svéhlavého prince. Díky sytosti a odpočinku prince rychle dostihli. Haldir se přikrčil, když jeho budoucí žena spadla po hlavě do bláta a to jim umožnilo ho chytit. Mladý princ se vyškrábal na nohy, ale Elladan zapomněl, že to není dospělý elf a srazil ho k zemi.

Princovy oři se zděšeně otevřely, zamumlal něco neidentifikovatelného a omdlel.

„Dobrá práce, Elladane, proč jsi ho rovnou ještě nekopl, když už jsi u toho?“

„Když myslíš, že by to pomohlo,“ odpověděl Elladan, ale pod ledovým pohledem kapitána zmlknul. „Můžu ho nést, pokud chceš.“

Haldir zúžil sevření kolem svého snoubence zabaleného do jeho pláště.

„Ne, nechci.“

Elfové se vrátili stejnou cestou, jako přišli. Po hodině dorazili na mýtinu, kam se již stihlo vrátit několik dalších skupin.

Král Temného hvozdu přiběhl ke svému synovi a vytrhl ho z Haldirovy náruče.

„Dě-děkuji, musí být vyčerpaný, vezmu ho do postele,“ poděkoval Král všem, co pomáhali při hledání, a odnesl unaveného prince do postele.

Legolas se pomalu probouzel v náručí svého otce. Kdo mi to zkouší ukrást postel?  Pomyslel si ospale. Když se jeho mozek plně probral, zjistil, že ho otec nese do postele.

„Co se stalo, Ada? Kdo přemohl ta Stromová monstra,“ jeho paměť byla ještě pořád trochu zmatená, ale věděl, že tam byla Stromová monstra.

„Nebyla to žádná stromová monstra. Byl to Elladan s Haldirem, zachránili tě.“

Thranduil potřásl hlavou nad představou stromových monster a jiných příšer. Legolas se rychle najedl před tím, než se převlékl a vlezl si do postele.

Thranduil se natáhl k němu na postel a objal svého malého lístečka. Legolas mu dal pusu a zachumlal se do peřin.

„Ada, zazpíváš mi ukolébavku?“

Thranduil se usmál na malého elfka.

„Samozřejmě.“

Začal zpívat písničku, kterou slyšel zpívat několikrát mladým dámám, které se měly vdávat, a přizpůsobil její slova svému synovi.

 

Dobrá, nikdy jsem

Neutekl před ránou

Dobrá, přijal jsem ji poctivě do tváře

Dobrá, rychle jsem zjistil

Že boj je prostě takový

Musíš se mu postavit

Takže jsem nikdy neplakal, když jsem měl modřiny

I když to pořádně bolelo, prostě se šklebil

Ale když tvrdí mladíci vyrostou v otce

Změní se zase ve velké děti.

 

Vyděsilo mě k smrti

Když jsi ušel své první krůčky

A já pokaždé spadl, když ty jsi spadl na zem.

Tvůj první školní den, já brečel jak blázen

A sledoval tvou třídu do města

Dobrá, nebrečel jsem, když můj pes zemřel

Alespoň ne před svými přáteli

Ale když tvrdí mladíci vyrostou v otce

změní se zase ve velké děti.

 

Dobrá, jsem dospělý elf

A i když jsem tak silný

Je občas těžké uvěřit

Že jeden malý elfík, s malými blond kučerami

Mě může absolutně vyděsit

Kdyby ses zeptal

Mí synové by se jen smáli

Řekli by: „Vím všechno o elfech

Jak tvrdí mladíci vyrostou v otce

Změní se zase ve velké děti.“

 

Dobrá, vím, že jednoho dne tě budu muset dát jinému

A budu tam stát a smát se

Ale když přijdu domů a budu sám

Dobrá, sednu si do tvého pokoje a budu chvíli plakat

Dobrá, neplakal jsem, když můj kůň zemřel

Alespoň ne před přáteli

Ale když tvrdí mladíci vyrostou v otce

Změní se zase ve velké děti

Ale když tvrdí mladíci vyrostou v otce

Změní se zase ve velké děti.

 

Když si byl jistý, že Legolas usnul, naposledy ho políbil před tím, než zatáhl závěs kolem jeho postele. Věděl, že tohle bylo naposledy, co tohle mohl udělat a začal plakat. Zamířil do své vlastní ložnice, aby tam truchlil pro ztrátu svého syna.

 

TBC… kapitola 11 už je napsaná, a když budete doopravdy hodní a najdu tu spoustu pěkných komentářů tak ji hned pošlu a kapitola 12 se už také píše;)

 

Pozn. Překl.: písnička se mi více líbí v angličtině (viz. Originál)


 

9. kapitola    11. kapitola
Poslední komentáře
26.04.2010 12:58:54: to je tak krásné smiley${1} prosím dej se rychle další díly smiley${1}
20.04.2010 14:18:21: Moc pěkný. Už se těším na svatbu (a svatební noc). Bude brzy?
19.04.2010 15:46:30: Díky za kapitoly! Chvilku jsem tu nebyla a ejhle úroda. Na pracovní depku to skvěle funguje smiley${1}
10.04.2010 22:32:31: skvělí. stromová monstra. to nemělo chybu. už se těšim an svatbu. sem docela zvědavá jak to bude pro...
 
All these stories belongs to its rightful owners, I own nothing and have no benefit from their work.