Your stories

Books are the quietest and most constant of friends; they are the most accessible and wisest of counsellors, and the most patient of teachers. Charles W. Eliot

Jednorázovky

Shadow of the Day

tak tady je jedna jednorázovka, která mě na netu zaujala....

Stíny dne

by potion_lady

 

Beta: - děkuji, drahá. Jsi zlato!

Oznámení: Harry Potter je majetkem J.K. Rowling a jejích nakladatelů. Název a text Shadow of the day náleží Linkin Park a jejich producentům. Autor tohoto díla z něj nemá žádný příjem. Porušení copyrightu nebo autorských práv rozhodně není zamýšleno.

A/N: Inspirováno písní od Linkin Park – Shadow of the day. Link na text najdete tady. Není to, jak je u mě zvykem, láska a lež.

 

Chtěl být v pohodlí v našem domě a v naší posteli, ne jen anonymní pacient v nemocničním pokoji, a já mu tohle přání nemohl odmítnout. Zíral jsem na vířící moře a poslouchal, jak ho Ron s Hermionou doslova prosí, aby ještě vydržel, aby tu ještě chviličku zůstal. Nepřiznali si snad, že už tu vydržel, jak dlouho jen mohl, daleko déle, než by kdokoli jiný byl schopen? Jejich prosby, i když jsem je chápal, byly zbytečné. Snaha zabránit téhle nevyhnutelnosti, byla stejně marná, jako snaha zastavit příliv.

 

Slunce se náhle schovalo za tmavou clonu mraků a sychravý větřík vlétl dovnitř otevřeným oknem. Nechtěl jsem, aby se v místnosti moc ochladilo, takže jsem zavřel okno a zatáhl žaluzie, abych zakryl výhled na šedivou oblohu, která přesně vystihovala pustotu plnící mou holou duši. Otočil jsem se a naše oči se setkaly. Poslal mi malý, slabý úsměv.

Znovu vrátil svou pozornost ke svým přátelům a tiše řekl: „Prosím. Prosím, nedělejte to. Věděli jsme, že to jednou přijde.“

Hermiona se na něj jen smutně usmála.

„Jsi připravený na své další velké dobrodružství, nebo snad ne, Harry,“ zeptala se ho se slzami v očích.

Harry se jen slabě zakřenil a odpověděl, „Jasně, Hermiono. Jasně, že jsem.“

Bledou ruku natáhl k jejímu naběhlému břichu.

„Budeš teď mít plné ruce práce s Ronem a těmihle dvěma. Dobře se o ně starej, ano?“

Popadla jemně svého kamaráda za ruku a přitiskla si ji k břichu, potom zamumlala: „Samozřejmě, že budu, Harry.“

Mluvení a emoce ho vyčerpávaly a já se pohnul, abych ty dva vyprovodil z místnosti, ale on pomalu zvedl ruku a mírně zakroutil hlavou.

„Jsem v pořádku, Seve. Dej mi ještě minutku.“

Souhlasně jsem přikývnul a on se otočil k Ronovi.

„Rone…“

„Ne! Tohle nemůže být pravda, Harry! Takhle to nemělo být…“

Slzy zaplnily oči mého Harryho, když se smutně usmíval na svého nejlepšího přítele za celých patnáct let.

„Rone. Můj nejlepší příteli. Je čas, kamaráde.“

Záchvat kašle na několik minut přerušil jeho řeč a on potom pokračoval jen skřehotavým šepotem.

„Starej se o Hermionu a o děti, Rone.“

Ron jemně objal Harryho, slzy mu nepozorovaně stékaly po tvářích.

„To víš, že budu, kámo,“ vydechl.

Harry podlehnul svým vlastním slzám a odvrátil hlavu, pak zašeptal: „Severusi, prosím.“

Věděl jsem přesně, o co mě žádá a jemně vyvedl truchlící pár ze dveří.

Zavřel jsem za Ronem a Hermionou dveře ložnice a otočil se ke svému manželovi, k muži se kterým jsem se oženil jen přednedávnem. Přešel jsem k naší posteli a lehnul si k němu. Přitáhl jsem si ho do náručí a vtiskl mu polibek na čelo nedaleko jizvy, která pomalu prosakovala temnou magii, kterou byl naplněn od zabití Voldemorta. Právě tahle magie byla to, co mi kradlo mého manžela, tahle temnota unášela muže, kterého jsem miloval. Ta temnota vedla právě k tomuto řešení, tomuhle neodvratnému konci.

„Je mi to líto, Severusi,“ slyšel jsem ho zašeptat.

„Není proč se omlouvat, můj Harry.“

„Nechci tě opustit.“

„Já vím, že nechceš, lásko.“

„Ale jsem rád, že to už nebude bolet. Je to sobecké?“

„Samozřejmě, že ne, Harry. Kdybych mohl vzít tvou bolest na sebe, s radostí bych to udělal, lásko.“

Tiché slzy mi stále stékaly z očí, první slzy, které jsem uronil za posledních dvacet let. Nechtěl jsem ztratit tuhle nádhernou duši, tohoto muže, který vlastní mé srdce. I když jsem na druhou stranu věděl, že konečně najde klid. Podepřel jsem mu hlavu a zachytil jeho rty v posledním polibku před tím, než jsem mu pomohl vypít lektvar, který mě požádal, abych pro něj uvařil.

Slunce pomalu zapadalo a jeho nádherné smaragdové oči se zakalily a potom se zavřely, stíny obklopily svět kolem nás. Držel jsem ho, dokud naposledy nevydechl, potom jsem na jeho stále ještě teplé rty vtiskl jemný polibek.

„Někdy je sbohem ta jediná cesta.“

 

Pozn. překladatele: Tahle povídka mě nějak chytila za srdce, LP mám ráda a tenhle příběh vystihuje celkem pocit, který z ‚Schadow of the Day‘ mám.

Žádné komentáře
 
All these stories belongs to its rightful owners, I own nothing and have no benefit from their work.