Your stories

Books are the quietest and most constant of friends; they are the most accessible and wisest of counsellors, and the most patient of teachers. Charles W. Eliot

Harry Potter and Differences of Time

Prolog

Minulost-Budoucnost

Slunce, procházející skrz těžké, temné mraky, se odráželo od jeho kulatých brýlí, když běžel. Zubatá jizva, která vypadala skoro stejně jako ta krášlící jeho čelo, sbíhala po levé straně jeho tváře. Přestože rána byla z velké části uzavřená, stále krvácela a otravně štípala.

Tohle vše bylo ignorováno, když Harry Potter, Chlapec-který-přežil, Ochránce Bradavic a poslední ze Zlatého Tria, tasil meč z pochvy na svém boku. Meč vypadal poněkud prostě, ale nebyl to obyčejný meč. Byl vyroben skřety a byl schopen krátkodobě vést magii skrz svou zakletou ocel. Našel ho v rodinném trezoru. Byl starý několik stovek let a celou dobu náležel rodině Potterů. Byla to jediná zbraň, která Harrymu zbyla. Byla to jeho poslední naděje.

Až donedávna používal meč Godrika Nebelvíra, ale ten byl zničen v posledním souboji spolu s jeho hůlkou, v souboji, který prohrál a ze kterého utekl. Tenhle ale neprohraje! Nemohl.

Harry Potter přísahal na svou magii a život, ať to stojí, co chce, on neselže. Nezbylo mu už nic, jen život. Jeho přátelé byli mrtví, jeho rodina byla mrtvá a dokonce část jeho duše už odešla. Harryho mlčenlivou přísahu neslyšel nikdo, ale něco ji zaslechlo a jako modré zabarvení proplulo kolem něj, zpečeťujíc přísahu, slib sama sobě.

„Skládáš přísahy, Pottere?“ zasyčel nějaký hlas temně, téměř příliš tiše na zaslechnutí i na tak krátkou vzdálenost mezi nimi na zničených pozemcích Bradavické školy čar a kouzel, kde se zdálo že přichází konec boje, jak se střetli dva nepřátelé, každý doufal již naposled.

Harry zpomalil do chůze a následně zastavil úplně, s hrudí těžknoucí ne strachem, ale hněvem. „Oh ano!“ zavrčel Harry, ačkoliv to vyšlo ven klidně. „A tady je další, Můj Pane,“ vyplivnul. „Přísahám na svou magii a svůj život, že budeš poražen!“ Další závan modré magie zavlál kolem něj, zpečeťujíc tak přísahu.

 Temný Pán se zasmál. „Myslel jsem, že jsme se už přes tohle dostali, Pottere. Nemůžu být poražen!“

„Vsadím se jinak, můj Pane,“ zašeptal Harry, kroužíc kolem odporné plazí formy, kterou byl Tom Riddle. Ani jedinkrát z něj nepustil oči, ani když jeho oči vzplály zlostí a kolem něj se objevila aura magie. „Tvé viteály jsou pryč,“ zasyčel Harry potichu. „Přijal jsem plnou sílu Ochránce. Zdokonalil jsem tu moc ve svůdné množství a skoro se ztratil v té síle, vše ve jménu tvé porážky! Vzal jsi mi přátele, moji rodinu!“ vrčel. „TENTOKRÁT NEPROHRAJU!“ zařval Harry.

Temný Pán se jenom smál hlasitěji a také šíleněji. „Muselo to být pro tebe frustrující. Sledovat jak tví milovaní umírají a nemoci s tím nic dělat. Nezáleží na tom, jakou mocí vládneš, chlapče, jde o sílu vůle ji použít. Řekni mi něco, Harry. Můžeš teď na mě seslat Kletbu smrti?“ Harry na něj jenom upřeně zíral zpět, když kolem něj kroužil. „Co takhle Cruciatus, Pottere? Možná kletba Imperius, vyhovovala by ti lépe?“

To ďábelské zachechtání, které dolehlo k Harryho uším, poslalo ledový závan kolem jeho páteře a jeho zuřivost tak vzrostla, že jeho pravá ruka a meč se začaly třást. „Sklapni!“ řekl temně, tiše.

„Tvoje drahá přítelkyně Ginevra si to, zdá se, užívala, když jsi byl pod jeho vlivem. Jak si vzpomínám, téměř křičela, když jsi-“

„Řekl jsem, DRŽ HUBU!“ zařval Harry, míříc mečem na Temného Pána, ostří žhnulo silou, jak před ním začal pochodovat tam zpátky.

„Tss, tss, Harry. Nejsme trošku naštvaní kvůli tvému selhání při prolomení mého Imperia?“

Harry naráz zastavil, temnota a záblesk ohně v jeho očích téměř znejistěly kreaturu před ním. „Přestaň žvanit Riddle, nebo se mě snad bojíš?“ zašeptal Harry tiše.

Úšklebek zvlnil téměř neexistující rty Temného Pána. „Myslel jsem, že jsem ti zabránil vyslovit to jméno,“ zamumlal. „Říkej mi Můj Pane!“ zasyčel, jak se mu v pravé ruce objevil tenký stříbrný meč, a Harryho oči se rozšířily strachem. Harry by přísahal, že ten meč byl zničen jako první z nalezených artefaktů, Šavle Salazara Zmijozela. Nebylo dobré vidět znova tuhle věc.

Harry zavrčel, když se podíval na svůj darovaný meč v rukách nepřítele. „Dobře tedy, Můj Pane, ukončeme to!“

„Tak dychtivý zemřít…jak si přeješ.“ Temný Pán se pomalu uklonil a poté se se zvednutým mečem neuvěřitelně rychle pohnul směrem k Harrymu. Harry se s ním střetl a ve spršce jisker bitva začala a po třech rychlých útocích také skončila.

Harry zamrkal překvapením a šokem, když mu meč projel hrudí, téměř nezaznamenal bolest, kterou si myslel, že by měl způsobit ostrý kus kovu v něm. Podíval se dolů na meč, který obsahoval kousek jeho roztříštěné duše a potom vzhlédl do rudých očí muže, který držel jeho jílec. Temný pán vypadal tak šokovaný, jako se Harry cítil, ale jeho šok byl rychle vystřídán krutým úšklebkem a zábleskem triumfu. Vytrhl meč zpět a Harry vzdychl a klopýtl dozadu, potom spadl k zemi, jak se krev rychle prosakující do jeho trička začala rozlévat kolem něj.

„Jak sis jenom mohl myslet, že mě můžeš porazit? Vidíš, Harry Pottere, jak jsem ti řekl už předtím; tvůj boj proti mně je nesmyslný. Měl ses ke mně přidat. Jsi mrtvý a je to nesmyslná smrt. Stejně jako tvých přátel před tebou, jako tvé rodiny.“ Temný Pán kroužil kolem Harryho a díval se, jak Harry, slabě dýchajíc, vzhlédl se slzami v očích.  

Krev tryskala Harrymu do krku, omezujíc tak stále se zmenšující přístup vzduchu. Nemohl odejít takhle; ještě neporazil Temného Pána. Očima plnýma bolesti vrhl zlobný pohled na to monstrum, i když jeho pohled rychle matněl. Harry stále držel Protektorův meč pevně stisknutý a soustředil se na tu známou váhu. Pomalu ho zvedl třesoucí se rukou a Riedle se lehce zasmál, když jeho ruka zase spadla pod tou zátěží.

„s tím se nedá nic dělat, Harry, nemáš dost síly na další boj,“ řekl tiše, skoro konejšivě. Skoro jako by v jeho hlase zněla sympatie, když sledoval mladého zachránce Kouzelnického světa dusícího se vlastní krví. Klekl si vedle Harryho, ruku stále držící jílec zakrváceného Zmijozelova meče. „Snad se, Harry, potkáme v příštím životě, tentokrát ne jako nepřátelé, ale jako spojenci,“ zasyčel.

Poslední záblesk zlosti se dotkl Harryho očí. „Nikdy!“ zasupěl s krví stékající po bradě. Harry zatnul zuby a poslal poslední zbytky magie, která ho držela při životě, do meče a bodl, jak nejvíc mohl se silou, která mu zbyla.

Neviděl meč pronikající hrdlem Temného Pána, ale uviděl ten strach v jeho rudých očích, když ostří krátce zavadilo o to Zmijozelovo a potom čistě prošlo skrz. Jak Riedle padal, jeho život rychle vyprchával spolu s krví vytékající z jeho rány.

Pohlédl na umírajícího Temného Pána, sám vržený dále do náruče smrti. „T-teď,“ zalykal se, slzy plnily jeho živě zelené oči a krev mu nyní volně tekla z koutků úst. „Teď už m-moje smrt n-něco z-znamená; t-teď jsme o-oba mrtví…“ Harryho poslední dech odešel v zalykavém vzdechu a jeho tělo se uvolnilo, když naposled zavřel oči, neslyšíce ani se nestarajíce o bublavé zvuky přicházející od Temného Pána, marně se snažícího promluvit. Byl unavený a hotový. Zvládl to, co mu bylo předpovězeno. Teď mohl konečně odpočívat…

 

Poslední komentáře
06.02.2010 19:20:14: hezký začátek, jsem zvědavá, co bude dál wwww.oronis451995.blog.cz
 
All these stories belongs to its rightful owners, I own nothing and have no benefit from their work.